Prakticky bez výjimek platí, že veškerý hardware označený jako herní se od svých „obyčejných“ variant liší akorát vyšší cenou, přeplácaným designem, krutopřísným názvem a především svítí tak, že je viditelný i z vesmíru. Platí to o sluchátkách, podložkách pod myš, monitorech a u herních klávesnic dvojnásobně.

Přitom jestliže máte napjatý rozpočet, je klávesnice asi tím prvním bodem, kde se dá ušetřit, aniž by tím váš herní zážitek nějak zásadně utrpěl. Na druhou stranu ji má člověk alespoň periferně před očima v každou chvíli, co sedí u počítače, tak proč si tedy neudělat radost?

Výběr klávesnic je obrovský a každé přání může být uspokojeno. Tato má například držák na zapalovač.

Co se mne týče, ohledně klávesnic jsem hodně promiskuitní a pod rukama mi jich prošly desítky. I když je osahávám po celý pracovní den a pak ještě večer ve volném čase, vždy jsem je vnímal jen jako spotřební zboží. Ano, na některé se mi zvykalo poněkud hůře než na jiné, ale že by měly dopad na mé herní výkony nebo kvalitu odevzdaných článků, tak to určitě ne.

Podle toho jsem se k nim také choval, a když množství v nich nahromaděného svinčíku dospělo do kritické hranice, nebo se na nich výrazně podepsal můj výbuch vzteku, prostě jsem je beze stopy lítosti vyměnil. Použitelné klávesnice lze koupit za pár stovek, na trhu jsou i kousky za více než 6 000 Kč. Dokážou jejich výrobci takovou cenu obhájit?

Existují dva základní typy klávesnic, a to membránové a mechanické. Ty stojí násobně více, proto jsou obecně vnímány jako „ty lepší“, tak jednoduché to však není. Pravdou je, že pocit z jejich používání je výrazně odlišný, záleží však jen na osobních preferencích, který typ komu vyhovuje více. Rozdíl je daný samotnou konstrukcí: u membránových se stisk přenáší jen tlakem gumy na plošný obvod, zatímco mechanické mají pro každou klávesu samostatnou součástku.

Membránové jsou na dotyk měkčí, často mívají nižší zdvih a jsou prakticky neslyšitelné, což jsou důvody, proč mají prakticky monopolní postavení ve světě notebooků. Nevýhodou může být delší reakční doba nebo tzv. ghosting, situace, kdy klávesnice “zapomene“, že jste některé klávesy stiskli. Pokud zrovna nemáte ambice stát se profesionálním e-sportovcem, nemusíte mít z těchto věcí strach. Rozdíl v reakční době je pro běžné smrtelníky prakticky nerozpoznatelný a většina dnešních klávesnic už obsahuje tzv. anti-ghosting, který výše zmíněný problém zcela eliminuje.

Hlavní výhoda mechanických klávesnic je spíše pocitová, bývají konstrukčně bytelnější, stisk kláves má jasně rozpoznatelnou odezvu, a to jak hmatovou, tak i zvukovou, zároveň jsou výrazně dražší.

Herní specifika

A na co si tedy dát při výběru klávesnice dát největší pozor? Nabídka je neskutečně bohatá. Poradit konkrétní model není snadné a záleží spíše na vašich osobních preferencích. I když hledáte ryze herní klávesnici, není jediný důvod proč by zároveň neměla fungovat i na běžné používání, rozhodně nemá smysl mít pro každou činnost jinou.

U dražších klávesnic můžete nastavit barvu každého tlačítka zvlášť a to včetně dynamických efektů po stisknutí tlačítka.

Jedním z mála jasně patrných rozdílů odlišujících herní klávesnice od neherních je přítomnost makro kláves. Na ty můžete namapovat libovolné kombinace tlačítek, případně i jednoduché skripty, což se v některých typech her může hodit. Na druhou stranu pokud o tuto funkci nemáte vyložený zájem, doporučuji vybrat si nějakou bez těchto tlačítek navíc. Obvykle totiž bývají v levé části klávesnice, a pokud už klávesnici používáte jen po paměti, často se vám může stávat, že vaše prsty kvůli tomu přistanou jinde než chcete.

Tím nejviditelnějším rozdílem herních klávesnic je však bez debat důraz na efektní podsvícení, které může nabývat často hodně divokých kreací. Vysmívat se této pouťové estetice se samozřejmě nabízí, kvalitně provedené osvětlení je však nezbytné, když hrajete po tmě. Což asi dělá většina z nás, ne?

Není přitom vyloženě potřeba, aby každá klávesa měla individuální RGB podsvícení a na každý stisk reagovala nějakým efektem, to se hodí spíše na chlubení před návštěvami, nikoli když sledujete dění na obrazovce. Ale cynismus stranou, pokud si s nastavením osvětlení vyhrajete a sladíte s ostatními světýlky, které u počítače máte, může výsledek vypadat opravdu působivě.

Za podobnou parádu se však platí, a to nejen penězi. Pokud chcete, aby vaše klávesnice hrála všemi barvami, připravte se, že pro ní musíte rezervovat rovnou dva USB sloty a ještě si budete muset do počítače nainstalovat speciální program, který vám umožní diskotéku nějak ukočírovat.

Levnější modely mají osvětlení jen v několika málo omezených režimech, což není na škodu, pokud je provedeno kvalitně. Před několika lety jsem musel například zahodit jinak zcela funkční klávesnici Hama uRage, protože se jednoduše „vysvítila“ a kvůli jinak ryze černému designu kláves se její používání stalo obtížné i za běžného denního světla.

V herním segmentu prakticky nenajdete bezdrátovou klávesnici, což je trochu škoda. Ano, je to samozřejmě kvůli rychlosti odezvy, ale dlouhé roky jsem používal bezdrátové kombo i s myší a během běžného hraní žádné lagy nikdy nezaznamenal. V propagačních materiálech se můžete setkat i s drsně znějícím termínem N-key rollover, který označuje jak moc tlačítek najednou klávesnice dokáže interpretovat bez zkreslení. Dnešním standardem je šest aktivních kláves, což vzhledem k faktu, že většina hráčů má v jedné ruce myš, musí stačit úplně každému.

Tak kolik?

U mechanických klávesnic je jednoduché vyměnit některé klávesy za jiné, nejčastěji se to týká kláves WASD.

Pokud chcete solidní klávesnici, která nebude svým vzhledem dělat vaší nabušené herní mašině ostudu, připravte si zhruba tisícovku. V této cenové kategorii samozřejmě najedete především membránou vybavené kousky, ale jejich kvalita je zpravidla více než dostatečná.

Tento text například vzniká na Genesis Rhod 600 RGB v ceně zhruba 600 Kč a po měsících strávených s řádově dražšími kousky s tím nemám nejmenší problém. I za tyto peníze totiž má anti-ghosting, programovatelná tlačítka, šest zón podsvícení, které lze nastavovat individuálně, opěrku zápěstí a dokonce i takovou vymoženost, jako je ovládání hlasem (která je samozřejmě úplně k ničemu). Vzhledem k tomu, že mám po většinu času na hlavě sluchátka, klikání stejně neslyším, oproti většině notebookových klávesnic s velice nízkým stiskem je to pořád příjemný rozdíl.

Pokud přesto prahnete po mechanické klávesnici, připravte si alespoň dvojnásobek této čásky. Už z principu jsou totiž takové klávesnice mnohem náročnější na výrobu, každá klávesa je řešena individuálně a je potřeba, aby výrobce dodržel jisté standardy. Ideální by samozřejmě bylo si klávesnici na vlastní ruce nejprve osahat, protože informace o hloubce, tuhosti či reakci stisku vám na papíře moc neřeknou, ale to je v dnešní době nákupů přes internet dost složité.

Při výběru tak věnujte pozornost především typu spínačů, jako standard jsou vnímány ty s označením Cherry, dávno už neplatí, že by tato německá firma měla patent na kvalitu.

Bez numpadu se obejdete těžko, bez editovatelného OLED displeje naopak velice snadno.

Pokud si chcete dopřát opravdový luxus, není problém utratit za klávesnici klidně i více než 5 000 Kč. Například řada Apex od SteelSeries je na první pohled krásný kus hardware s opravdu masivním kovovým trupem, který věren svému názvu vydrží opravdu kruté zacházení. Díky přiložené aplikaci je pak možné snadno namapovat vzhled pro každou klávesu individuálně, případně používat předpřipravené profily pro některé hry, kdy se vám například v případě blížící se smrti klávesnice rozbliká pod rukama.

Tohoto zajímavého prvku však bohužel není výrobci her příliš využíváno. Samotné klávesy jsou příjemné na dotek a součástí balení je i snadno odnímatelná podložka pod zápěstí, ovšem za tu cenu si dnes pomalu můžete koupit slušnou grafickou kartu. A to ani nemluvím o variantě Omnipoint, která jednoduše umožňuje nastavit pro každou klávesu zvlášť jinou citlivost, to jsou další dva tisíce navíc.

Pokud oželíte nepřítomnost malého OLED displeje, představuje výhodnější variantu třeba HyperX Alloy Elite RGB, jejíž parametry jsou však jinak hodně podobné. Příjemným bonusem jsou alternativní kloboučky na klávesy WASD, které jsou snadněji nahmatatelné, to je však vyloženě jen pro hardcore hráče, jenž na klávesnici jinak moc nepíšou. V tomto segmentu trhu najdeme i spoustu srovnatelných produktů od známých firem jako je třeba Logitech, Razer nebo Corsair.

Problémem těchto a podobných luxusních kousků je, že jde spíše o záležitost pro fajnšmekry, a tak se nevyplatí pro ně extra vyrábět českou lokalizaci. Nejen, že tak rozložení kláves má cizí layout (typicky přehozené Y a Z), ale ani na klávesnicích nejsou zobrazeny české znaky. A ne, lepit dodatečné popisky na podsvícenou klávesnici opravdu není řešení, ale vyložené barbarství.

Genesis Thor 100 je zajímavou herní alternativou k běžné klávesnici.

Zajímavou alternativou výše zmíněným „klasikám“ pak mohou být menší klávesnice, které se hodí v případě, že máte na stole rádi spoustu místa, případně hodně cestujete. Jednou z variant je klasická klávesnice, ovšem oříznutá o část s číslicemi. Použitelnost na obyčejné psaní se tímto krokem prudce snižuje, ušetříme přitom jen pár centimetrů a peněz (například „oříznutá“ varianta výše zmíněné SteelSeries je levnější jen o 500 Kč).

Z toho pohledu mi přijde mnohem praktičtější zařízení typu Thor 100, které počet kláves redukuje na nutné minimum a obsahuje jen malý blok kolem písmen WASD. Ano, na této klávesnici se sice ani nepodepíšete, na druhou stranu se vejde pomalu do kapsy a i přes její kvalitní mechanické spínače stojí pár korun. Jako doplněk k hernímu notebooku na cesty vyloženě ideální.

Na vzhledu záleží

Pokud vyloženě neaspirujete na to stát se profesionálním e-sportovcem, nemusíte většinu technických parametrů, kterými oplývají dnešní klávesnice vůbec řešit. I v levných vodách už jsou dnes klávesnice tak kvalitní, aby nebyly překážkou vašim výkonům.

Vybírat můžete především podle vzhledu a doprovodných funkcí, podsvícení pak bude vypadat přesně tak nevkusně, jak si ho nastavíte. Používání mechanických klávesnic je oproti těm membránovým sice uspokojivější, ale žádnou zásadní výhodu nepřináší.

A pokud se náhodou e-sportovcem opravdu budete chtít stát, tak budete hrát na tom, co vám přinese sponzor, takže nic z výše uvedeného stejně nemusíte nic řešit.